Některé očkovací látky mohou vyvolat nemoc, proti které mají chránit

Pravda o očkování: Většina z vakcín se skládá z usmrcených patogenů či pouze určitých částí viru nebo bakterie. Pouze některé očkovací látky obsahují oslabené, živé patogeny. Očkování může být někdy následováno horečkou, nevolností, ospalostí či lokálními reakcemi jako je otok nebo zarudnutí v místě očkování. Nicméně tyto vedlejší účinky očkování jsou obecnou reakcí organismu na očkování a obvykle rychle ustupují. Nemají nic společného s onemocněním, proti kterému je vakcinace namířena.

Živé vakcíny mohou opravdu vyvolat mírné příznaky připomínající danou chorobu. Omezené množství očkovacích látek obsahuje oslabené, živé patogeny. Jde např. o vakcínu proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám. U živých vakcín může vzácně ve specifických případech k onemocnění dojít, obvykle s lehkým průběhem. U osob s významnou poruchou imunity by po očkování živými vakcínami mohlo dojít i k rozvoji těžkého onemocnění. Možnost podání živých vakcín u takovýchto pacientů se proto řídí přísnými pravidly a je pečlivě zvažována lékařem. U zdravého jedince však nedochází k plnému rozvoji onemocnění.

 

Očkování proti spalničkám

Nejznámějším příkladem jsou spalničky. Jelikož očkovací látky proti spalničkám obsahují oslabený, nicméně živý virus spalniček, může vyvolat spalničkám podobnou vyrážku u asi 5 % očkovaných dětí. Ta se objevuje zhruba 1 týden po očkování.

Vakcíny proti spalničkám nezpůsobují zánět středního ucha či zápal plic, které často doprovázejí skutečné onemocnění spalničkami.

Zánět mozku (spalničková encefalitida) je po očkování extrémně vzácný. Výskyt encefalitidy je hlášen s frekvencí menší než 1 na 10 milionů dávek vakcíny. Riziko vzniku encefalitidy způsobené infekcí přírodními viry spalniček je ale 1 na 1 000 až 2 000 případů.

Účinnost žádné vakcíny není 100%. Z individuálních důvodů také nemusí u všech očkovaných jedinců dojít k rozvoji imunitní odpovědi.

Rozvinutí dětské obrny (poliomyelitidy) u pacientů, kterým byla podána orální polio vakcína, je dnes již historií ve většině evropských zemí. Tato živá vakcína, která pomohla snížit výskyt poliomyelitidy v širokém měřítku, mohla sama o sobě malý počet případů každoročně způsobit. Nicméně od konce 90. let byla ve většině evropských zemí tato orální živá vakcína postupně nahrazena injekční formou, která neobsahuje živý virus a nemůže tak onemocnění vyvolat.

Více o očkování proti jednotlivým nemocem:

 

Očkování nevyvolává astma ani alergie

Neexistují vědecké důkazy o tom, že by očkování způsobovalo nebo zhoršovalo alergická onemocnění. Alergická onemocnění bývají zapříčiněna různými faktory (jako například genetika, životní styl, prostředí atp.). Rozsáhlé vědecké studie však nepotvrzují, že by očkování způsobovalo nebo zhoršovalo alergická onemocnění. Naopak pro řadu pacientů s astmatem nebo atopickým ekzémem je očkování proti různým onemocněním doporučováno, protože pacienti mohou mít vyšší riziko nákazy, těžkého průběhu některých chorob a/nebo i zhoršení jejich základního onemocnění.

Ve velmi vzácných případech (méně než 1 případ na 100 tisíc lidí) se mohou objevit alergické reakce (např. kopřivka nebo obtíže s dýcháním). Závažné alergické reakce (např. anafylaktický šok) se mohou objevit v méně než 1 případu z milionu podaných dávek očkování. V praxi lze častěji pozorovat vedlejší příznaky očkování, jako např. teplotu nebo zarudnutí či bolestivost v místě vpichu. Vedlejší příznaky očkování však v žádném případě nejsou srovnatelné s potížemi doprovázejícími prodělání nemoci, proti které se očkuje.

Očkování a autismus u dětí

Původ tvrzení o souvislosti mezi očkováním a autismem pochází ze studie Andrew Wakefielda publikované v roce 1998 v britském časopisu Lancet. Studie byla tři roky prošetřována britskou lékařskou komorou (General Medical Council). Po třech letech důkladných nezávislých výzkumů bylo prokázáno, že studie byla záměrně klamavá, zavádějící a byla z Lancetu stažena. Následně byl Wakefield vyškrtnut z registru lékařů a byla mu odejmuta lékařská licence.

S následky studie se však Velká Británie potýká dodnes. Pro mnohé rodiče byla na základě této studie domnělá rizika očkování příliš vysoká a rozhodli se svým dětem nepodat očkovací látky proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám (MMR vakcína). V letech 2003–2004 zde proto došlo k poklesu proočkovanosti dětí proti těmto nemocem. Světová zdravotnická organizace doporučuje proočkovanost ve výši alespoň 95 %, avšak ve sledovaném období dosahovala proočkovanost ve Velké Británii pouze 80 %. Během 2 – 3 let se tak opět začaly množit případy spalniček. Jen v roce 2006 bylo nahlášeno nejen 773 případů onemocnění, ale také 1 úmrtí dítěte. Jednalo se o první úmrtí na spalničky na britských ostrovech za posledních 14 let. Ani v současnosti není situace ideální – např. v roce 2012 bylo detekováno 2016 případů spalniček. Situace vygradovala v květnu 2013, kdy ve Walesu propukla spalničková epidemie, kterou zažehnalo až masové očkování.

Dodejme, že vědecké důkazy o tom, že by vakcíny způsobovaly autismus u dětí, neexistují, jak informoval Světový poradní výbor pro bezpečnost očkovacích látek (GACVS) Světové zdravotnické organizace (WHO) a jak dokládá celá řada dalších studií např. z Británie, Dánska, USA nebo Švédska.

 

 

 

Našli jste, co jste hledali? ANO / NE
Je nám líto, že jste nenašli informaci, která vás zajímá. Můžete ještě zkusit mapu stránek nebo nám napište e-mail.
Děkujeme za vaši zpětnou vazbu - pokud máte další otázky, můžete se na nás obrátit na e-mailu cz.info@gsk.com.